Předně bychom se měli rozhodnout, zdali chceme obhlédnout jen Čertovy hlavy, anebo se vydáme do přírody na podstatně delší dobu s cílem spatřit z díla Václava Levého co nejvíce.
V prvním případě zaparkujme v Želízech, kde se dá (např. za novinovým stánkem je odbočka ke koupališti a pár míst pro zaparkování se tam určitě najde), a po modré značce vyběhněme na borovicemi zarostlý hřbítek (pokud jsme přijeli od Mělníka, tak vpravo od silnice). Na jeho vrcholu objevíme dva pískovcové bloky otesané do podoby obřích obličejů. Za dvacet minut jsme zpátky u auta a můžeme pokračovat za původním cílem.
Chceme-li trávit v přírodě delší čas, začneme stejně. Posléze ale po modré značce zamíříme dále na sever. Překonáme silnici a po břehu Liběchovky dojdeme do Tupadel. Cesta to nebude nijak nudná, neboť většinou se budeme pohybovat mezinárodně chráněnými mokřady a jistě nás zaujmou vilky či rekreační objekty obývané původně německým obyvatelstvem, nyní z velké části pražským.
V Tupadlech můžeme ihned pokračovat v trase za dalšími sochařovými výtvory, anebo si odskočit na protější kopec, kde stojí areál Slavín, jehož věž je již zdaleka patrná právě při průjezdu směrem od Mělníka. Dnes je v soukromém vlastnictví restituenta, který žije mimo území České republiky, a tak je pro nás jeho „stavení“ nedostupné. Zámeček Slavín zbudoval v polovině 19. století tehdejší majitel Liběchovského zámku Antonín Veith, mimo jiné mecenáš Václava Levého. Areál je vystavěn v maurském stylu a původní sochařská výzdoba je v současnosti umístěna v Národním muzeu.
Vraťme se na modrou značku. Ta nás vyvede nad Tupadly (jsme zase na levé straně silnice, ve směru od Mělníka) až k rozcestí, kde si můžeme opět vybrat. Když odbočíme doprava (po žluté značce), zajdeme si k jeskyni nazvané Murdloch a k pískovcovému útvaru, jenž dostal jméno Sedm chlebů.
Máme toho dost před sebou, tak necháme tuto variantu turistickým nenasytům a budeme pokračovat po modré značce – čeká nás série sochařových děl. Nejprve značně erozí i lidmi opotřebovaný Had, poté mohutné dílo uváděné v průvodcích jako Harfenice, které zahrnuje uměle tesanou jeskyni hlídanou sfingami a opět několik hlav v nadživotní velikosti – tentokrát se nejedná o čerty, ale o muzikanty.
Před Liběchovem nás potěší ještě kaple Máří Magdaleny – opět vytesaná do osamoceně stojícího pískovcového suku. Vyjdeme z lesa a před námi se otevře neobvyklý pohled na Polabí, bohužel „zpestřený“ tepelnou elektrárnou Mělník II.
V Liběchově se občerstvíme, zahřejeme, možná i pohled pokoupíme (pochybuji – i když sliboval mi místní magnát, že už brzy budou). Bohužel nenavštívíme zámek, který je po povodních stále zavřený. Po modré se projdeme parkem, kolem kempu, jenž nám může být dobrou základnou k obhlížení okolních pamětihodností například o prázdninách. Poznáme Liběchov „zezadu“ a přejdeme zase hlavní silnici (teď půjdeme až do Želíz po pravém hřbetu).
Poslední zastávkou je Klácelka - několik jeskyní a soch rytířů za mřížemi, které někdo zprůchodnil. Je to asi nejzachovalejší dílo Levého – snad pro ty mříže, jež dlouho plnily svůj účel.
Již zbývá jen vrátit se k autu. Výhodou tohoto výletu je, že se dá uskutečnit takřka za každého počasí, nabízí totiž řadu dílčích cílů i variant.