Představujeme Vám druhou zástupkyni florbalu – Anežku Slanou, členku týmu FBC SP Plast Česká Lípa.
Vezměme to od začátku. Jak ses dostala ke sportu?
Ke sportu nás, mě i mé sourozence, vždy vedli rodiče. Ať už to byly výlety na kole nebo přihlášení do volejbalového kroužku.
Proč sis vybrala právě ten tvůj sport?
Neřekla bych, že jsem si ho vybrala, on si vybral mě. :) Na základce, tuším, že jsem byla v 7. třídě, jsme jeli do Zákup na florbalový turnaj základních škol a mně to docela šlo, tak jsem to chtěla zkusit a začala chodit na tréninky.
Zkus o výjimečnosti „svého“ sportu přesvědčit čtenáře. :)
Nebudu tvrdit, že běhat za malým balónkem s hokejkou v tělocvičně je lepší, než běhat za velkým balónem venku v trávě. Každého baví něco jiného a u mě je „můj sport“ tvořen z velké části hlavně kolektivem, který přetransformoval „můj sport“ na „moji srdeční záležitost“.
Je pro tebe sport v něčem handicapem?
Říká se sportem ku zdraví, u mě je tomu opakem. Již delší dobu mám problémy se zády a florbal nejspíše nebude ideálním sportem, který by tenhle problém řešil nebo reguloval. Ale zatím to není tak vážné, abych kvůli tomu sport omezila.
Jakému dalšímu sportu fandíš?
Fandím všem sportům, poslední dobou jsem díky mamce přišla na chuť tenisu, sleduji ale jen zápasy českého reprezentačního týmu, nejspíš nejsem ten typ člověka, který má všeobecný přehled o sportovních výsledcích.
Co považuješ za rozhodující sportovní moment ve svém životě?
Asi ještě žádný takový nepřišel, protože mě nic nenapadá.
Který sportovní úspěch považuješ prozatím za svůj životní?
Naše sportovní úspěchy zatím nejsou tak velké, aby byly životní, ale tím největším byl určitě postup do 1. ligy, kde bojujeme, jak se dá.
Nacházíš u některé sportovní osobnosti inspiraci?
Každá sportovní osobnost inspiruje už jen tím, že to dotáhla tak daleko a stala se osobností. :) Jediná osoba, kterou znám natolik, abych mohla napsat čím mě inspiruje, je Štěpán (brácha), obdivuji jeho vůli, tu bych si přála mít a taky to, že v ničem nevidí překážky.
Prozradíš své osobní motto?
Hrozně ráda bych sem nějaké napsala, ale nejspíš se žádným mottem neřídím.
Šaty dělají člověka. Dělají šaty i sportovce? :)
O tom nepochybuji a myslím, že náš tým je tomu příkladem, máme dresy i teplákovky laděné do růžova a ohromně nám to sluší a ohromně si na tom zakládáme. :)
A teď zlehka – jak probíhá tvé všední ráno a jak by mělo probíhat tvé ideální ráno?
Já a ráno, o tom by tu měla vyprávět moje mamka, myslím, že by všechny pobavila. :) Vždy, když vstanu, mám takovou půl hodinku až hodinku, kdy jsem absolutně neschopná, nevnímám, nemluvím a nemám moc ráda, když někdo mluví na mě. :) Následuje ranní hygiena, snídaně a pak jdu do školy, do práce, na zápas, do fitka, běhat, podle toho, co mě ten den čeká. Ideální ráno podle mě neexistuje.
Kultura na konec. Jaký je tvůj oblíbený film, jakou knihu bys nikdy nevyhodila a jakou hudbu si s chutí poslechneš?
Můj oblíbený film je Snatch, v češtině Podfu(c)k od Guye Ritchieho. Od té doby, co jsem ten film viděla prvně, dívám se na něj alespoň jednou do měsíce. Žádnou knihu bych nikdy nevyhodila, to se přece knihám nedělá. :) Hudba mi nevadí téměř žádná, ale díky taťkovi jsem byla vychovávána na Beatles, takže ty si s chutí poslechnu opravdu vždy.
Děkujeme za rozhovor.
Více informací o soutěži a odkazy na všechny soutěžící naleznete zde.
Foto: Renata Krejná