Doubice ležící na hranici chráněné krajinné oblasti Lužické hory a národního parku České Švýcarsko najdeme severně od obce Chřibská. Autem tudíž můžeme od Lípy cestovat přes Českou Kamenici či z druhé strany přes Jiřetín a Rybniště. V Rybništi je nejen odbočka do Doubic, ale rovněž nejbližší vlaková zastávka (kdybychom se rozhodli cestovat vlakem).
V Doubicích je obzvlášť v zimě problémem zaparkovat. Pěkné parkovišťátko je například u kostela Nanebevzetí Panny Marie, parkovací místa jsou i u několika restaurací. Pokud jsme to zkusili u kostela viditelného už z dálky, prohlédněme si jeho pěkný exteriér s řadou zrestaurovaných soch. Při troše štěstí narazíme i na pasoucí se stádo lam, které by v těchto končinách čekal málokdo.
Až objevíme žlutou značku, vydáme se po ní doprava podél Doubického potoka. Údolím mezi skalami dojdeme během půlhodinky k hájovně U Sauly (U Sloupu). To už ale jen po silnici, neboť žlutá mezitím odbočí do lesů. Z rozcestí u hájovny půjdeme silnicí vlevo (nikoliv ve směru na Tokáň). Po několika desítkách metrů objevíme odbočku k hlavnímu cíli dnešního výletu.
Chřibský hrádek se sice nachází mimo značené cesty, ale najdeme ho bez nejmenších problémů podle šipek rozmístěných po lese zřejmě zaměstnanci národního parku i díky vyšlapané stezce. Zbytky hrádku se nacházejí na strmé, asi třicet metrů vysoké skále. Jedná se o obdélník vytesaný do skály, jenž býval základem pro tzv. donjon. Mnoho toho není známo ani z historie hradu. Podle „hradologa“ Sedláčka jej založili Michalovicové ve 14. století. Archeologické nálezy, které sestávají především z různých zbytků šípů a kopí, vzbuzují představy o pořádné bitce loupeživých hord s místními uhlíři a dřevaři.
Vrátíme se zpět na silnici, která nás svede do Chřibské. Z této obce si prohlédneme asi půlku. Zaujmou domky zanechané sudetskými Němci, mezi něž se vkusně i nevkusně vnucují novostavby. Když narazíme opět na žlutou značku, odbočíme vlevo. Proti sobě tak budeme mít čedičový kopec s názvem Spravedlnost. Na jeho vrcholu se údajně odehrávaly popravy. Otázkou je, kolik poprav asi v Chřibské mohli pořádat. Každopádně si odsouzenec musel užít už při zdolávání převýšení.
Na úbočí nalezneme opět krásný bukový les. Samotný vrchol je však trochu zklamáním, protože nenabízí lepší výhled než cesta zpět do Doubic. K vrcholu i do Doubic vede žlutá značka – viz fotografie rozcestníku.
V Doubicích nám vrcholným zážitkem může být Stará hospoda. Její majitel je vášnivý sběratel čehokoliv a vše vystavuje v interiéru restaurace. K přespání si ji vybral i prezident Havel, když jel nedalekému Jiřetínu předávat titul Vesnice roku.