Za doprovodu místostarosty Pazourka zvědavě okukovali naše krásné prostory, zvali nás na Ukrajinu. Studenti byli nadšeni libozvučnou ruštinou i ukrajinštinou, i tím, že jejich učitelé se aspoň tváří, že těmto jazykům rozumějí.
Hosté z východu Byli tak moc milí, že jsem si příjemné vyladění odnesl domů.
Když jsem chtěl nastoupit do toho většího z našich dvou výtahů, objevila se ve dveřích skupinka velmi slušně oblečených a dobře naladěných lidí. A hlavně - část z nich mluvila rusky.
"Tak oni jsou zvědavi i na to, jak bydlíme," řekl jsem si a s radostí jim otevřený výtah přenechal.
Však si s dětmi můžeme přivolat ten menší! Jen po očku jsem koukal, kde je zachmuřený Pazourek, dobře stavěná Moudrá či rudý Svatek.
"Hmm, poslali s nimi asi jen úřednice. To je mi pohostinnost. Dělají zřejmě na rozpočtu," uzavřel jsem vnitřní rozhovor a litoval, že se třeba nepodívají k nám, aby zjistili, jak máme hezký výhled z balkónu a jak dobré cukroví jsme již napekli. Jen ten čaj bych asi nezvládl po jejich.
Doma se děti ještě ani nepustily do úkolů a já nezačal plivat jedy do svých článků, když se rozezněl zvonek. Otevřu dveře.
"Zdrávstvujtě! Rozjumitje mi?" ženština na mě.
"Da, ja panimaju vam. Nu prachadite. Pojďte dál," byl jsem státotvornější než Masaryk.
"Ja by sjom sa vas chtela zjeptat, počemu lásky málo. Počemu mezi ljudmi málo lásky a što s tím možno djelat," spustila delegátka.
Asi dělají nějaký výzkum, pomyslel jsem si. Třeba jsou mezi nimi i učitelé a mají něco zpracovat o Evropské unii.
"Já myslím, že lásky je dost (pohladil jsem jednoho syna po vlasech). To jen nemáme čas si to uvědomit (a pohladil druhého)," byl jsem zase chytrej.
"A počemů války?" položila mi nejstarší žena dotaz.
No, to jsou mi divné otázky na úvod, pomyslel jsem si a dal ruku napříč futrem.
"Vy nejste delegace, vy jste z nějaké církve?" udeřil jsem na ně a přestal litovat tepláků, které jsem si stačil obléknout dříve, než mi naběhl počítač.
Paní vytáhla Bibli.
"Děti, pryč!" otočil jsem se na syny.
"Ale my tady chceme zůstat."
"Mazejte do pokojíčku, nebo vás seřežu jako koně!"
"A co to má ta paní za knížku?"
----------------------
"Bibli měla, bibli. Chápeš?" pokračoval náš rozhovor za přibouchnutými dveřmi.
"Nechápu, my ji máme taky," namítl starší syn.
"Jenže oni si ji blbě vysvětlujou. Vidíš, tady máš příklad, že se nemáš bavit s cizími lidmi. Hlas mají jako vlk z té pohádky o kůzlátkách, ale chtějí tě oblbnout."
"A vona si nechala nabrousit jazyk, že tak divně mluvila?"