Ač na vrcholu sil, po deseti letech v extralize, se rozhodl Štěpán Slaný k návratu do klubu, kde udělal první florbalové krůčky. Příští sobotu ho tak čeká prvoligová premiéra, stejně jako celý tým. Slaný odmítl několik lákavých nabídek, ukončil angažmá v Mladé Boleslavi a ve 29 letech se stane hlavní oporou českolipského týmu.
Přestup definitivně stvrdil na reprezentační akci v Pardubicích, kde národní tým čekala předposlední prověrka před šampionátem ve Švýcarsku.
Když reprezentant zvolí cestu mimo extraligu, mohl by si zavřít dveře do národního týmu. Nemáš o to strach?
„Probíral jsem to i s trenéry reprezentace a ti mi řekli, že s tím nemají problém. Já věřím, že se o místo poperu. Měl bych být ten nejvíc hrotový hráč. Mám napadat rozehrávku soupeře, to chce hlavně dobrou fyzičku přípravu. Chci ukázat trenérům, že to můžu hrát i z první ligy. Věřím, že mám v sobě něco, co ostatním hráčům v Čechách chybí. Některým lidem je to proti chuti, ale taková pozice v reprezentaci je podle mě potřeba.“
O tom, že odejdeš domů, do České Lípy se spekulovalo dlouho, nic si ale nechtěl potvrdit. Nebyla to spíš mediální hra?
„Já jsem si to schovával trošku na září. Možná to tak vypadalo, ale já jsem se chtěl přesvědčit, že v České Lípě tým potáhne za jeden provaz, že to tam má smysl a ti kluci se budou dobře připravovat. Také jsem čekal, jak se vyvinou nové posily v České Lípě, čekal jsem především na Ivana Ponomareva, jehož profesionální přístup může celý tým posunout ještě dále a hlavně na Radka Gwuźdźe. Bohužel tahanici s Mladou Boleslaví jsme prohráli, čekal jsem, že to dopadne jinak, ale nedá se nic dělat. Věřím, že se jednou Radek vrátí a České Lípě ještě hodně pomůže, pro mě to je jeden z nejtalentovanějších hráčů, které jsem za svojí kariéru viděl. Lákala mě právě myšlenka, že společně s Radkem a Štěpánem Motejzíkem oblékneme českolipský dres.‘‘
Přesto, existovala možnost, že bys zůstal v některém z pražských klubů třeba jen na polovinu sezony, do mistrovství světa?
„Samozřejmě, jednalo se. Nejblíž byl asi Chodov. Byl za mnou trenér Chodova, Lukáš Procházka, mluvili jsme spolu, posílali jsme si maily. Bylo to pro mne zajímavé, mohlo to být něco jiného. Nabízela se alternativa, že bych přišel místo Jirky Curneyho, možná k Matějovi Jendrišákovi do lajny, jako někdo zkušenější.“
To by nebylo špatné angažmá…
„Trochu jsem to v hlavě měl, zvažoval. Ale pro mě byla pořád první varianta Česká Lípa. Kdybych byl v Lípě zklamaný, tak bych třeba udělal další krok, v zimě. A kdybych se s někým pak dál bavil, tak s Mladou Boleslaví, která je mi lidsky nejblíž. Ale v tuhle chvíli je prostě Lípa číslo jedna.“
Co je ten hlavní důvod, který převáží rozhodování k odchodu z elity?
„Nejdřív jsem se bál, že by to ohrozilo reprezentaci, ale to se vyřešilo. Byl tam i fakt, že mám 10 sezon v extralize a ve 29 letech, na vrcholu fyzických sil, mám někam odcházet… Ale florbal je pro mě koníček. Pět let v Boleslavi bylo docela dost a já se chci po 10 letech vrátit domů. Lidi chodí, máme vysoké návštěvy, florbal v Lípě zažívá velký boom, rozhodl jsem se, že mi to za to stojí.“
Už i v reprezentaci se stáváš jedním ze zkušenějších. Jak se národní tým vyvíjí? Jde to nějak hodnotit?
„Já jsem v reprezentaci 6 let a každý rok je ten mančaft lepší. Jsou tam mladší kluci a je tam rozhodně lepší klima. A mě je tu příjemně, já se na tu repre vždycky těším.“
I když se teď bojuje o místa pro mistrovství světa?
„To, že je teď herní akce, a zda je z toho někdo nervózní, že bojuje o nominaci, nevím. Ale rozhodně to na sobě nikdo nedává znát. Kluci, kteří nebyli v Mikulově na fyzickém soustředěni, tak měli ukázat, jak na tom jsou. Někdo kvůli tomu neodehrál tolik času. S tím se ale musíme srovnat. Tohle je na trenérech…“
Zpátky k České Lípě, jak se těšíš na prvoligovou premiéru a co od ní letos očekáváš?
„Těším se opravdu moc, po pěti letech jsem změnil působiště, nemusel jsem nikam dojíždět, připravoval jsem se v klidu doma společně s novým týmem. První ligu jsem nikdy nehrál, jsem zvědavý na nové týmy a bude to pro mě úplně něco nového, v extralize jsem narážel na stejné tváře a týmy, nyní mě čeká úplně něco jiného.“
Jaké jsou letošní cíle České Lípy, v zákulisí se o ní hovoří jako o černém koni celé soutěže?
„Protože se v zákulisí hodně spekulovalo o mém příchodu, tak tím trochu narostly i akcie našeho týmu, aniž by někdo Lípu viděl hrát. S odstupem času mohu po letní přípravě říct, že tým je zajímavý a věřím, že když budou všichni zdraví a sestava si rychle sedne, tak můžeme pomýšlet na horní příčky zajišťující play off.“
Jaké to je přejít z pozice trenéra do role spoluhráče?
„Zvláštní, musím se v hlavě trochu přeorientovat, přesto zůstanu někde mezi trenérem a spoluhráčem a nadále budu zasahovat do chodu týmu i z jiné role než jen z pozice hráče. Do týmu přišel na plno i Jirka Stožický, který pět let trénoval Mladou Boleslav, právě on bude mít v pozici hlavního trenéra, já mu budu pomáhat ze hřiště. Zatím to celému týmu klape, myslím, že nebude žádný problém. V týmu je několik hráčů, ke kterým mám velký respekt, mnoho let strávili v českolipském dresu a letos se jim poprvé podařilo dotáhnout kýžený postup, za to mají u mě velký obdiv.
Jakou roli v přestupu hrál postup do první ligy a výstavba nové haly?
„Samozřejmě velkou, ve druhé lize jsem cítil, že jsem pro tým platnější z pozice trenéra, několik let jsme v této soutěži byli nejlepší a jen se čekalo, kdy to klukům dojde, odprostí se od rušivých elementů a půjdou si tvrdě za postupem. V minulé postupové sezóně tak došlo k ideálnímu načasování, kdy jsme se přestěhovali do nové haly a rovnou postoupili. Pro člověka, který se o českolipský florbal stará dlouhou dobu, je to velké zadostučinění, mít vlastní zázemí, netrénovat v malé hale, nehrát zápasy mimo náš okres, to je hrozně důležité.
Jaký je nyní plán českolipského „A“ týmu?
„Ve čtvrtek jedeme na pohár do Kutné Hory a v sobotu nás již čeká premiéra na hřišti finalisty z Brna,další sobotu ještě větší premiéra doma s Kladnem, což je favorit celé soutěže, vstup do ligy máme velmi těžký. Věřím, že první liga bude velké lákadlo pro fanoušky a navážeme na návštěvy z baráže. Českolipský florbal si to zaslouží.