Zhasínání s Listoletem poprvé v Lípě

Verze pro tisk |

Tradiční hudební pořad novoborské kapely Zhasni se prvně stěhuje do České Lípy. Spolu s nimi zahrají v pátek v klubu Progres hostující Listolet, nastupující folk-rockový klenot české hudební scény.

Kapelu Zhasni, v předešlém roce nominovanou na žánrovou cenu Anděl, netřeba Českolipanům představovat. Už vůbec ne jejich pravidelné hudební sešlosti v Navrátilově síni v novém Boru, kam pravidelně přivážejí lahůdkové hudební hosty. Na pár otázek odpovídal Michal Vaněk, klávesista, kytarista, textař a zpěvák kapely Zhasni.

Dočetla jsem se, že v pátek v Progresu zahrajete v nové sestavě a s novými aranžemi... Můžeš alespoň trochu prozradit nějaké podrobnosti?

Ano, je pravda, že Zhasni prochází podstatnými změnami... Bři Kropáčkové odešli a s nimi i spodky naší kapely... tedy myslím ty, co drží v kapele rytmus.Ten teď obstarávají Petr Kamiš, cajonista, perkusista a především kapitán naší sestavy, a Vojta Holub, uznávaný kytarista, co u nás hrábnul do basových strun. Zůstal David Singer na housle a staří pamětníci Horák - Vaněk. Trochu jsme předělali aranžmá, abychom lépe reprezentovali to 21.století. A taky aby nás to bavilo zase třeba o něco víc než předtím...

Myslím, že někdy v létě měl váš houslista David Singer vážnou nehodu. Můžeš říct... už se mu daří lépe?

David měl opravdu hodně těžkou bouračku a tak trochu klepal na ten pomyslný druhý břeh... tam si ale řekli, že ještě nevyhrál Portu, a tak ho šmahem poslali zpátky. My jsme všichni moc rádi... David je bojovník a skvělej chlap.

Vím, že jste původně měli hrát v Navrátilově sále v Novém Boru. Co to, že hrajete v Progresu?

To je těžké... v podstatě jde o to, že pozvaná kapela je vícečlenná a prostory Navrátilky, ač mají svůj určitý půvab, příliš nevyhovují zvukově... těžko tam udeřit do bubnu, aby se lustr neotřásal... Progres nám vyšel vstříc a my za to děkujeme!

Už jste někdy byli v Progresu na nějaké akci?

Pokud mluvím za sebe... vím, že jsem tam jednou hrál... ale jinak se do klubu moc nedostanu... jsem pořád někde na cestách a domov je mi vzácný...

Těšíte se do Progresu? :)

My se těšíme na každé hraní... na ten přenos energie mezi vámi a naší maličkostí... Progresu fandíme a přejeme spoustu prodaných lístků... Otázka je, zda se Progres těší na nás... :)

Proč jste si na společný koncert vybrali právě Listolet?

Listolet nám navrhnul jako hosta náš podnikavý manažer Pepa M. A my jsme po poslechu zjistili, že je to výborný nápad. Těšíme se na ně... těšte se i vy. :)

(Foto: Milan Bartoška)
 

Kdo jsou Listolet?

Poetická kapela Listolet ze Západních Karpat mísí prvky folku, alternativního rocku a elektroniky. Vznikla na jaře 2010 na základě stejnojmenného studiového projektu.

Listolet tvoří skladatel a režisér Tomáš Háček (klávesy, akordeon), Kuba Navrátil (mandolína, saxofon), Martin Susedík (kytary), Marek Vráblík (baskytara), Vojta Pajer (trubka) a Lukáš Čech (bicí).

Poprvé na sebe Listolet upozornil na jaře 2012 svou účastí na albu coververzí Mňágy a Žďorp. Téhož roku mu vyšlo u Indies Scope eponymní debutové album. V roce 2013 Listolet prorazil do tuzemských a zahraničních rádií i do televizního vysílání (MTV, ČT) se singlem Lullaby. Na podzim 2013 vychází taktéž u Indies Scope druhé album „Malý kluk“, se kterým se Listolet posouvá hlouběji do vod „folktroniky“.

Jako desku k nám Listolet vezou?

Téma desky vystihuje dlouhý název první písně: V posledním okamžiku předtím, než budu dospělý.

„Je to o osobním boji snílků proti vychladnutí, o hledání klukovských tajemství v postmoderních městech,“

naznačuje listoletec Tomáš Háček koncepci alba, které obálkově uzavírá skladba „Malý kluk“, volně navazující právě na úvodní píseň. Atmosféru desky dotváří i ilustrovaný „buklet“ od pardubické výtvarnice a kulturní aktivistky Šárky Zahálkové.

Skupina se ráda hlásí ke svým kořenům v Západních Karpatech, od počátku je však usazená v Brně, moravské alternativní líhni. Od svého nadějného eponymního debutu z roku 2012, ve kterém se střetává vliv zlínského folkrocku a brněnské alternativy, se nyní skupina posouvá ještě dál v hledání vlastní cesty. 

Aranže dvanácti nových písní, které na albu najdeme, jsou plné barevných detailů. Listolet si libuje v propracovaných zvukových atmosférách, přerušovaných nečekanými zvraty. Kapela tak dostává své hledačské pověsti, kloubí folkrockové základy s alternativními a elektronickými prvky a pro výrazné refrény se nebojí sáhnout až k indie poprocku.

„Na prvním místě je pro nás nicméně pořád především silná písnička,“

připomíná listoletecké krédo Tomáš Háček, leader kapely a autor většiny písní. Oproti předchozí desce hraje na Malém klukovi výraznou roli trubka, která si již našla stále obsazení i v koncertní podobě Listoletu. Na desku ji nahrál Vojta Pajer a hostující Martina Kučera.  

Aranžerským leitmotivem desky je cvrččí cvrkání, které se – jak tvůrci tvrdí – objevuje ve všech písních. Někde je zjevné, jiné ho odhalí jen pozorný posluchač. „Můžete ho hledat, je to taková hra pro audiofily,“ směje se Tomáš Háček, „a mimo to je to výborný perkusní zvuk.“

Album obsahuje také úspěšnou píseň Lullaby, která se letos na jaře hrála v rádiích nejen u nás, ale i za hranicemi, a prorazila i do televizního vysílání (MTV, ČT, Óčko). Na albu „Malý kluk“ je píseň poprvé představena v nezkrácené šestiminutové verzi. Lullaby je se svým anglickým textem současně jedinou jazykovou výjimkou, všechny ostatní skladby jsou zpívány česky. Listolet se tak řadí k několika málo tuzemským kapelám, které koketují s žánrem, pro nějž se na západě vžívá označení folktronika, a současně se drží svého rodného jazyka. 

Předchozí album Listoletu, které vyšlo před rokem taktéž u Indies Scope, končí stejně jako podzim: deštěm. 

„Novou desku oproti tomu uzavírá vzpomínka na léto, které si koneckonců každý malý kluk nese v sobě,“ doplňuje Tomáš Háček.

Nahoru