Cvikovačka Cvikovákovi, tak by se dalo nazvat předání štafetového kolíku. Malířka Anna Leschingerová mě vyzvala k návštěvě cvikovské fary, v níž už čtvrtým rokem přebývá Rudolf Repka.
V Cvikově se však nenarodil. Jako mnoho kněží je v našem Bohem zapomenutém kraji vlastně na misi. Pochází z Vlčnova na Slovácku, který je po republice známý především svou Jízdou králů. Vzhledem k tomu, že už jeho babička se ani jako učitelka nezdráhala chodit do kostela a veřejně se přiznávat ke své víře, měli v rodině po několik generací problémy s budováním kariéry. Zatímco babička musela na deset let přestat učit, Rudolf Repka mohl pro změnu zapomenout na maturitní studium. Vždy ho bavila práce s dřevem a jinými materiály, takže se nejprve vyučil truhlářem a později, při práci, ještě nábytkářem v Rusínově na Vyškovsku. Po revoluci si začal plnit svůj dávný dětský sen: stát se „panem farářem“. Nejprve byl rok v přípravném ročníku v Litoměřicích, což tak trochu zapříčinilo, že se později nezdráhal jít pracovat právě do naší diecéze. Teologickou fakultu následně vystudoval v Olomouci.
Jako duchovní začínal rokem v Chomutově, následně šest let působil v biskupském gymnáziu v Bohosudově. Tam začal intenzivně pracovat s mládeží v rámci mimoškolní výchovy a stal se ředitelem internátu. V roce 2004 působil v Srbské Kamenici, dále dva roky v Ústí nad Labem, aby v červenci 2007 konečně zakotvil v našem Cvikově.
Nejprve jsem si potřeboval ujasnit pojem farář. Už proto, že minule zpovídaná Anička Leschingerová o Rudolfu Repkovi hovořila jako o faráři, ale v rámci autorizace mě požádala, abych slovo farář změnil na kněz.
„Farářem je kněz jmenován,“ začal mi vysvětlovat Rudolf Repka u čaje. „Prostý kněz je stěhovatelný, zatímco faráře lze odvolat jen na základě zdravotního stavu nebo nějakého mravního deliktu. V 21. století, obzvlášť v Čechách a ještě obzvláště v severních Čechách je s kněžími nutné hýbat poměrně často. Já jsem tedy pouze administrátorem farnosti, ale práva mám stejná jako farář.“
Kolik je v současnosti v diecézi kněží?
V současnosti nás je asi stovka. Ale naše diecéze zaujímá kompletně kraje Ústecký a Liberecký plus částečně ještě Karlovarský, Středočeský a Královehradecký. Staráme se o věřící od Klášterce nad Ohří po Turnov. Diecéze se skládá z jednotlivých vikariátů, to je něco jako okresy. Já jsem nyní okrskový vikář českolipského vikariátu. V Čechách jsou historicky vikariáty, na Moravě děkanáty. Aby se vám to nepletlo. Já nyní koordinuji činnost jedenácti kněží a tří jáhnů. Jáhnové jsou ženatí muži. Jáhenství je prvním stupněm svátosti kněžství.
Kolik je ve Cvikově farníků?
V současnosti 35 až 40. V létě stoupne jejich počet na 50 až 70 díky Pražákům. Cvikovských je asi dvacet pět. Je to tak málo, že prakticky všechny znám jménem.
Samozřejmě mě zajímá, jak jste se k této práci, k tomuto poslání dostal. Měl bych čtenářům prozradit, že jste o dva roky mladší než já.
Já mám křesťanskou výchovu od prenatálního stavu. Vlčnov je tradiční katolická obec s obrovským procentem věřících. A knězem jsem skutečně chtěl být už od svých osmi let. Chtěl jsem zkrátka být panem farářem jako někdo chtěl být kosmonautem.
Ani v pubertě jste nezměnil názor?
Já byl poprvé na diskotéce až v osmnácti letech, nezajímaly mě značky aut. Byl jsem jiný než moji vrstevníci. Na rozdíl od mé sestry. Přitom jsem byl rád středem pozornosti a trochu exhibicionista. Ale žil jsem si svůj život v dílně, dělal jsem si třeba Betlémy. Když jsem byl na účňáku, byl jsem mezi samými kluky, s dívkami jsem se prakticky nedostal do styku. A to se mi děvčata líbí dodnes, ale mé zaměření na kněžství mi nedovolovalo myslet byť jen na krátkodobý románek. Ale musím zdůraznit, že pro kněžství je důležité setkat se s ženským fenoménem. Mně v tom pomohly Antiochie. To jsou prázdninová setkávání křesťanské mládeže na různých farách. Na nich jsem se setkával se ženami a formoval si svůj postoj k nim.
Co pro vás znamená manželství?
Kněžství a manželství se klade na roveň. Co říká manžel při svatebním obřadu? Já, třeba Jan, odevzdávám se tobě a přijímám tě za manželku. Nejprve se odevzdává a teprve po tom přijímá. Člověk při obřadu prohlásí sebe za otroka i pána toho druhého. Manželství je pro mě úctyhodná svátost. K manželskému páru mám stejnou úctu, jako kdybych potkal našeho faráře.
V našem okrese je největší rozvodovost v republice …
Morálka v tomto státě je pro mě větší bolestí než malý počet věřících v kostele. Když lidé opustí Boha a žijí podle vlastních nápadů, tak to končí, jak to končí.
Myslíte, že se celibát rušit v katolické církvi nebude?
O zrušení celibátu nejvíce hovoří ženy, které jsou zamilované do kněží, nebo kněží, kteří porušili celibát. Obecně se o zrušení neuvažuje. Celibát je čistě disciplinární rozhodnutí. Je zrušitelný, ale sociologicky je to pro západní církev nepřijatelné.
Jaké jsou vaše další činnosti kromě vedení farnosti?
Zabývám se pastorací mládeže, jejím duchovním i všestranným vedením. Zajímám se například o domov dětí v Krompachu. Každý měsíc sem ke mně jede jedna rodinka. Vedu zde i elektrotechnický kroužek pro pět kluků, ti tady pak zůstávají i přes noc. Účastním se i výletů. Dětský domov je pro mě jedna velká radost. Děti z něj jsou neuvěřitelně vděčné.
A děláte něco i sám pro sebe? Máte nějaký koníček?
Jsem milovníkem českého filmu od jeho vzniku.
Sledujete i současné české filmy?
Myslíte třeba Kameňák (usmívá se)? Vydržel jsem asi deset minut, ale hodně jsem se styděl, že se některé věci prezentují jako vtipy. Třeba u Rafťáků jsem se červenal.
Pozor na pusu (teď se směji já). Já jsem napsal knížku.
Nemám rád, když se takto vulgarizuje věc, jako je sex. Jak tam ten kluk říká: Dnes zasuneš. Copak jsme prasata? Šlo o sex nezletilých, to je pro mě šílený. Já jsem milovníkem Járy Cimrmana a veškeré produkce dvojice Svěrák – Smoljak. Mám hrát hru Afrika a úplně excelentní mi přijde České nebe. U něj jsem se smál opravdu hodně. Z klasických filmů se mi líbí Kolja, byť je tam hodně erotických scén a hlavní hrdina vede prostopášný život. Třeba kolega v semináři byl opravdu moc pohoršený.
A není církev odtržená od života. Jak se třeba díváte na používání kondomů? Myslím především s ohledem na hrozbu AIDS, zejména v Africe.
Myslím, že v případě prezervativů církev jde cestou menšího zla. AIDS je větší zlo než použití kondomu. Je na svědomí uživatele, jestli ho použije ze zdravotních důvodů nebo k zabránění otěhotnění. Použití musí teda být mravně zdůvodnitelné. Stejné je to u jiných druhů antikoncepce. Pokud předepíše dívence lékař hormonální antikoncepci ze zdravotních důvodů, budu si myslet své, ale neřeknu k tomu nic. Bůh stvořil Člověka jako muže a ženu. Jsou obrazem Božím. Můžeme na nich vidět rysy Boha. A Bůh dal příkaz: Ploďte se, množte se a naplňte Zemi.
Jak se vlastně zpovídá kněz?
I papež se zpovídá. Jan Pavel II. se zpovídal častěji než já. Já tak jednou měsíčně. Zpověď je důležitá. Když se lidé přestali zpovídat, nastali psychologům a psychiatrům žně.
Máte třeba oznamovací povinnost jako třeba my učitelé? Já když se dozvím o některých problémech svých studentů, musím je ze zákona oznámit.
To je vážný problém. Když se dozvím od dítěte, že je zneužíváno, je mou povinností situaci řešit. Zase je to o tom menším zle. Každopádně bych se spojil s biskupem a dítě bych požádal, jestli by mi to mohlo vyprávět ještě jednou po zpovědi, abych nebyl vázán zpovědním tajemstvím.
Koho mi doporučíte pro příští rozhovor?
Už mám osobu vymyšlenou. Dělám zde na faře formační víkendovky určené nejen pro katolickou mládež. Hrajeme na kasino, na svátek svatého Václava děláme Venca víkend. Připravuji supertajná překvapení. V říjnu je například se zavázanýma očima odvezli na Lemberk, rok před tím do krypty v Jablonném. A výrazným člověkem, který se akcí účastní je Honza Ševčík.
A víte, že jsem si myslel a doufal, že mi ho doporučíte. Viděl jsem ho mezi vašimi přáteli na facebooku. Před lety jsem ho učil a rád si s ním pohovořím.
