Otcové českolipské vlastivědy Anton Paudler a Franz Hantschel

Verze pro tisk |

V roce 1856 se v jedné třídě českolipského augustiniánského kláštera sešli Anton Paudler a Franz Hantschel. Stali se celoživotními přáteli. Jejich cesty se po maturitě na čas rozešly, po několika letech spojili svoje síly a vědomosti k rozvoji českolipské vlastivědy.

Narodili se ve stejném roce 1844 a možná i dni: u Hantschela je osmý říjen jistý, u Paudlera se v pramenech objevují dva termíny: 4. nebo 8. říjen. Pocházeli z chudých poměrů. Paudlerův otec byl vesnický švec v Kamenické Nové Vísce, Hantschel byl synem rolníka v Chotovicích. U obou si jejich učitelé všimli velké bystrosti a nadání, a přemluvili rodiče k dalšímu studiu na českolipském gymnáziu, které nabízelo talentovaným dětem výuku zdarma. Maturitu složili v roce 1864. Měli dostatek chuti i talentu pokračovat ve studiu, chyběly jim však peníze. Paudler tím, že vstoupil do augustiniánského řádu, mohl v Praze vystudovat latinu, řečtinu a filozofii. Po osmi letech se vrátil do českolipského kláštera, ve kterém vyučoval nejdříve jako suplent, později jako profesor.

Hantschel využil bezplatného studia lékařství ve Vídni, jehož podmínkou byl vstup do armády. Deset povinných let práce ve vojenském lékařství jej zavedlo např. do Lvova, Vídně, Znojma, Brna a Bosny. Po splnění vojenské povinnosti se vrátil do České Lípy. Otevřel si ordinaci, v letech 1884-1886 se stal vydavatele českolipských novin Leipaer Zeitung. 

Hantschelovým návratem do České Lípy se začala rozvíjet spolupráce obou přátel v zálibách, které měli společné: vlastivědná práce a turistika. Začali pracovat ve spolku Nordböhmischen Excursions-Club. Paudler stál u jeho zrodu, byl to on, který se nejvíce zasloužil o jeho vznik. Nikdy se nestal jeho předsedou, dlouhých 28 let vedl spolkový časopis Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, kterému vtiskl svoji vizi a vysokou odbornou úroveň. Obsahoval odborné články o archeologii, historii, geologii, zoologii, botanice a národopisu klubového území. Ke zveřejnění je posílali amatérští badatelé z řad učitelů, lékařů, právníků, kněžích. Recenzoval nové regionální knihy, zveřejňoval dopisy čtenářů, mapoval spolkovou činnost. Najdeme v něm básně regionálních autorů i jeho.

Paudler dokázal originálně pracovat s německým jazykem, jeho básně mají vypracovaný sloh. Jsou lyrické s duchovní, přírodní i vlasteneckou tématikou. Hodně jich bylo zhudebněných, dnes zcela upadly v zapomnění. Anton Paudler rád cestoval po severních Čechách, kde nacházel zajímavá místa, o kterých vyhledával informace ve starých kronikách, městských a matričních knihách. Dokázal v nich číst, byl znalý starého písma, ovládal latinu. Vytvořil svůj formát historické reportáže. Fakta prolínal s pověstmi a bájemi a vlastními pocity, které zažil při denních i nočních návštěvách. Pohled na krajinu, který rozevíral ve svých reportážích, to nebyly kritické studie, snad i proto byly čtivé a oblíbené. Vyšly ve třídílné knize Ein deutsches Buch aus Böhmen (Německá kniha z Čech), kterou ilustroval Oskar Pfennigwerth.

První společnou prací obou přátel byla kniha Spitzberg-Album. Hantschel požádal autory klubového území o zaslání básní a vzpomínek návštěv památných míst. Vybrané příspěvky jsou zveřejněné v této reprezentativní, v kůži vázané publikaci, jejíž výtěžek z prodeje byl věnován na stavbu rozhledny na Špičáku. Je to obsáhlá sbírka poezie severních Čech českých i německých autorů soudobých i starších, vyhledaných ve starých knihách.

Hantschel měl rozsáhlé přírodovědné znalosti. Napsal ukazatele, které se staly základními kameny českolipské vlastivědy. Např. v Botanickém průvodci sepsal přehled rostlin a jejich množství, v Prehistorických nálezech shrnul archeologické nálezy. Byl vynikající biograf: vytvořil profily severočeských průmyslníků, kteří by byli dnes zcela zapomenuti. Vlastivědným pracovníkům sloužila jako pomůcka Repertorium vlastivědné literatury, což je bibliografie titulů, ve kterých je zmíněno Českolipsko. Jeho bádání, poznatky a shrnutí dosavadních průzkumů svých i ostatních vlastivědných pracovníků shrnul do knihy Heimatkunde des politischen Bezirkes B. Leipa (Vlastivěda politického okresu Česká Lípa), která vyšla v roce 1911. Vedle historických popisů jednotlivých míst je v knize popsáno také rybníkářství, chovatelství a lov, zemědělství, průmysl a národohospodářství, již zmíněné profily osobností a další. Rozsáhlé dílo o 1180 stranách s fotografiemi, kresbami, tabulkami a grafy se řadí k výjimečným vlastivědným pracím přesahujícím rámec regionu.

Hantschel byl zdatný turista, stejně jako jeho přítel chodil rád na výlety. Napsal sedm turistických průvodců, byl spoluzakladatelem německého turistického časopisu Aus heimetlichen Bergen.

I když v roce 1892 odešel do Prahy (a později do Lince a Vídně), kde se synem provozoval lékařskou praxi, České Lípě zůstal věrný, stále se sem vracel. Po vzniku Československého státu zůstal ve Vídni, kde se scházel s Českolipskými krajany, posílal příspěvky a medailonky do klubového časopisu.
Přátelství obou mužů ukončila smrt Amanda Paudlera v roce 1905. Zemřel v Praze, pohřben byl v našem městě v augustiniánské hrobce, která se nedochovala, stejně jako pomník v městském parku, který mu postavili jeho žáci a příznivci. Zdobila jej plaketa Johany Michelové-Meierové, českolipské malířky a keramičky. Franz Hantschel se dožil 96 let, zemřel v roce 1940 ve Vídni.

I když u zrodu vlastivědného spolku stál pouze Amand Paudler, Franz Hantschel v něm svou prací vynikal natolik, že i on je považován za otce vlastivědné práce na Českolipsku. Jejich přínosu si byli vědomi i Češi, kteří si ve dvacátých letech minulého století založili Klub českých turistů a vlastivědný spolek s časopisem Bezděz. Moderní pojetí Nordböhmischen Excursions-Clubu, vysoká úroveň klubového časopisu Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions=Clubs, badatelské práce německý vlastenců a jejich činnost pro českolipskou vlastivědu jim byla příkladem.

 

alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
Nahoru

Komentáře

Re: Otcové českolipské vlastivědy Anton Paudler a Franz ...

Mimo jiné je zajímavé, jak se na doprovodných fotografiích mění Němci používaný tvar názvu města "Česká Lípa". Od Leipa - Lípa, přes Leipa in Böhmen - Lípa v Čechách až po Böhm. Leipa - Čes. Lípa. V běhu času tedy spíše obráceně.

Nahoru