Na Švédský hrad u Velenic

Archiv
Verze pro tisk |

Jak jsem již psal v jednom z minulých tipů na výlet (zde), okolí Velenic nějak zapomněli značkaři Klubu českých turistů zmapovat. V téměř původních bukových i monokulturních borových lesích se přitom skrývají pískovcové jeskyně, zbytky hradů a meandry říčky Svitávky.


Stejně jako minule zaparkujeme u kostela, kde je rozlehlá plocha snad k tomu určená (pozor, ať nepostavíme auto hned u výjezdu z požární zbrojnice). Za kostelem sejdeme ke Svitávce a po můstku přejdeme na její pravý břeh. Půjdeme dále po cestě rovně. Jsme-li tam, kde jsem chtěl, bude posledním domkem vpravo hájovna hlídaná nervózním psem.


Ve vzdálenosti, kde nám přestane vadit štěkot, se vydrápeme přímo do kopce, na jehož vrcholu je celkem rozlehlá plošina. Právě na ní stál někdy ve 14. století hrad rodu Pancířů ze Smojna. Zbytky hradu jsou patrné doposud. Místy dosahuje zdivo výšky ke dvěma metrům, za prozkoumání stojí i vstup do sklepení. Pozornější turista objeví také ochranný val, šťastnější možná i zrezivělou šipku dokládající skutečnost, že hrad byl několikrát obléhán. Odborníci se však přou o to, zdali husity či Lužičany, kteří nesouhlasili s politikou jednoho z Pancířů - Mikeše. Avšak o Švédech jsem se nikde nedočetl.


Z pískovcového výběžku je krásný pohled do několik desítek metrů hlubokého kaňonu Svitávky. Jen "škoda", že výhledu brání vzrostlé stromy.


V okolí jsou také mohutné porosty borůvčí, takže pokud se nedostaneme na výlet nyní, můžeme si ho "schovat" na konec června. Nedaleko velenického hradu by se měly nacházet i pozůstatky tvrze s názvem Výrov, ale z této strany se mi ho při mé návštěvě nepodařilo najít. Každopádně, pokud jsou nově vydané turistické mapy přesné, mělo by to být snadnější od můstku, který přetíná Svitávku u Pustého kostela. Takže si to nechám na příště.


Navíc, jak znám své vděčné čtenáře, do té doby, než se do těchto míst rozhodnu opět vyrazit, mi určitě někdo poradí.


Moji vděční čtenáři, toto je můj poslední letošní tip na cokoliv. Přeji Vám úspěšné vykročení do nového roku 2004. V redakci mi věnovali digitální fotoaparát, tak se již příště můžete těšit na výrazné zkvalitnění tipů na výlet. Milan Bárta

Nahoru