Jeden z případů Mimořádného lidového soudu v Mostě (1946)

Verze pro tisk |

První orwellovské minuty nenávisti na adresu mého otce, který zemřel před 40 lety, přednesl R. Uksa na novoborském semináři. Velmi podobné bulvární popisy procesu s udavačkou Gebertovou se objevily také v Hydeparku (anonymní Jiří). Proto zde zveřejňuji kapitolu „Anna Gebertová“ z rigorózní práce Mgr. I. Hrachové na téma „Mimořádný lidový soud v Mostě v letech 1945 – 1948“ (2007).


Během prvního retribučního období byla u MLS Most odsouzena k trestu smrti pouze jedna žena, Anna Gebertová. Narodila se dne 10. dubna 1897 v Žabochlebech. Její první manžel, Josef Habada padl v první světové válce. V roce 1919 se podruhé provdala za Čecha Josefa Geberta, s nímž vy-chovávala jediného syna Františka. Manželství s Gebertem nebylo šťastné. Jmenovaný svou man-želku bil a několikrát pohlavně nakazil. Udržoval poměr s Emilií Klapatovou a měl nemanželské dítě s Elsou Winklerovou. Gebertová se živila posluhováním a prodejem lahvového piva. Vydělávala celkem slušné peníze a svého muže de facto živila. Gebert za dobu jejich manželství vystřídal mnoho zaměstnání. Několikrát působil jako obchodní cestující či obchodní zástupce u několika firem. Svá zaměstnání však brzy ztratil, protože u daných firem zpronevěřil větší částky peněz. Podle slov Gebertové byl její muž celkem osmnáctkrát trestán za různé delikty. Jednou dokonce hrubě napadl městského strážníka, za což byl odsouzen na tři měsíce vězení. Mimoto se téměř každý den opíjel a tělesně svou ženu týral.
Anna Gebertová svého manžela udala dne 15. července 1943 u německého četnictva v Lounech. Předmětem udání bylo nedovolené držení zbraně a poslech zahraničního rozhlasu. (První výpověď Gebertové byla ovšem naprosto odlišná. 23. července 1945 uvedla, že její syn František už nemohl snést, jak s ní otec nakládá a tak jej chtěl udat. Gebertová mu to prý vymlouvala, ale on přesto šel a otce u německého četnictva udal. Po této výpovědi byla Gebertová propuštěna. Dalším šetřením se však prokázalo, že sama udala manžela a proto byla dne 22. října 1945 vzata do zajišťovací vazby. Následně se přiznala a dodala, že křivou výpověď učinila proto, aby zůstala na svobodě a mohla se starat o vnouče. Její syn totiž v roce 1944 narukoval na frontu a dosud se nevrátil.)
Josef Gebert byl 15. července 1943 německým četnictvem zatčen a následujícího dne předán Gesta-pu v Kladně. Při výsleších byl Gebert donucen přiznat, že rozhlas poslouchal i Ing. Kůrka, u něhož byl krátce zaměstnán a také u něj se svojí manželkou bydlel. Kůrka byl nato 19. července zatčen a odveden na Gestapo v Kladně, odkud byl po dvou měsících propuštěn. V listopadu 1943 byl Gebert postaven před německý mimořádný soud - Sondergericht - v Praze a odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán dne 10. února 1944 na Pankráci. Gebertová se ještě před naplněním rozsud-ku snažila svého muže zachránit a prosila u vlivných známých, aby se pokusili trest zmírnit. Jejím žádostem ale vyhověno nebylo.
K případu Gebertové se vyjádřil i Václav Fridrich, švagr J. Geberta, a Ing. Václav Kůrka. Fridrich vypověděl, že týden před zatčením Geberta potkal jeho ženu, která mu měla říct: „Víš Véno, já mu zatopit“. Kůrka, u něhož Gebertovi bydleli, 23. října 1945 uvedl, že mezi manželi docházelo k hád-kám, protože měl Gebert milenky a se svojí ženou se chtěl nechat rozvést. To, že by svou manželku týral a nelidsky s ní zacházel, Kůrka nemohl potvrdit. Vztah k synovi měl Gebert ale podle jeho slov velmi dobrý.
Žalobní návrh byl podán 5. prosince 1945 a obžalované byl sdělen 8. ledna. Hlavní přelíčení se ko-nalo v počátečních dnech prvního období retribuce dne 17. ledna 1946 v odpoledních hodinách, komisionelně v Lounech v zasedací síni MNV. Anna Gebertová byla uznána vinnou a jednomyslně odsouzena k trestu smrti. (Předseda soudu M. Tichý, veřejný žalobce Kraus, obhájce ex offo JUDr. Zima, soudci z lidu byli V. Šrůta, A. Ješátko, M. Rössler a A. Raisig.) V 21 hodin byla předvedena do severní části dvora budovy Místního národního výboru v Lounech a ve 21 hodin a 10 minut po-pravena. Soudní lékař MUDr. Baloun konstatoval o 5 minut později smrt. (Citováno se souhlasem Mgr. I. Hrachové.)
Autorka práce dodatečně poznamenala, že v neprospěch Gebertové hrálo několik nepříznivých skutečností: Jako Němka udala Čecha, a to byla tehdy mimořádně přitěžující okolnost. Zpočátku křivě vypovídala, což její další výpovědi znedůvěryhodnilo. Svědčilo jen málo svědků (tj. proti, ale i ve prospěch obžalované), takže údajné násilnické a deviantní sklony Geberta nebyly prokázány. Byla souzena v prvních dnech činnosti MLS a obecně u všech dosud zkoumaných MLS v tomto počáteč-ním období padaly daleko vyšší tresty (vliv emocí, tlaku novinářů i veřejnosti). Tyto skutečnosti do jisté míry vysvětlují absolutní trest.
Mimořádné lidové soudy byly zřízeny Dekretem presidenta republiky 16/1945 Sb. z 19. 6. 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Dekret stanoví mj. trest smrti za udavačství s následkem smrti, ministr spravedlnosti jmenuje pěti-členný senát, při hlasování o vině a trestu hlasují nejdříve soudci z lidu, opravné prostředky nejsou možné, žádost o milost nemá odkladný účinek, trest smrti se vykoná do dvou hodin po vyhlášení rozsudku, na žádost odsouzeného může být tato lhůta nejvýš o hodinu prodloužena. Dekret platil ve dvou obdobích až do 31. 12. 1948.
K dokreslení atmosféry, ve které tehdejší justice pracovala, přikládám fotokopii dvou článků ze Svobodného slova. Pikantní na celé věci je, že tehdejší Rudé právo útočilo na mého otce naopak proto, že v jiném procesu pětičlenný senát obžalovaného pro nedostatek důkazů osvobodil. Ovšem metody propagandy se moc nezměnily, viz „v něčem má RP pravdu, v něčem tvrdí nepravdu a zamlčuje řadu velmi důležitých okolností...“


Jan Tichý, Nový Bor

 

Nahoru