Byla léta osmdesátá, Topol v nejlepší formě. Z koncertu nás vyprovázel kordon policajtů, za trikem jsem nesl leták se seznamem politických vězňů ... a teď jsem si uvědomil, že při psaní poslouchám píseň Wohnoutů a notuju si následující slova: "Pantáta v lázních, cantare o kus dál. Krásný léta šedesátý, když mi ještě stál." ... konec nostalgie, pojďme k faktům. Na fotografii je Karolína z kytarového dua nazvaného Sestry Steinovy, které dělalo Psím vojákům předskokany.
A tohle je její skutečná sestra Lucie (aspoň doufám, že jsem je neobrátil).
Byly vtipné ("Jsme sestry Ramsteinovy!"), hrály dobře, ale na mě to bylo příliš kotlíkářské. Brzy jsem si začal říkat, že hrajou už dost dlouho.
Než si znovu prohlédnete roztomilou Karolínu, prozradím, že frontman Psích vojáků Filip Topol si během jejich koncertu sedl mezi diváky a začal se pivem a zelenou dostávat do té správné formy.
V té době bylo v mimoňském KD Ralsko asi sto padesát diváků, kteří se dobře bavili. Především u výčepu.
Tu černobílou jsem nezvolil kvůli tomu, aby se mi lépe vzpomínalo na dobu šedi. Černobílá se mi zdála lepší než červenočerná. Musím se zeptat povolanějších, proč jsou při koncertech tolik v kurzu červené reflektory.
"Děkujeme!" pronesla Karolína ke trochu vlažnému publiku v době, kdy už se panákovalo na oslavu vítězství našich fotbalistů nad Norskem.
Půlhodinová pauza a na pódium se s rozpitým půllitrem a s velkým panákem zelené škrábe legenda českého undergroundu - Filip Topol. V kuloárech šly zprávy, že nebylo snadné jeho a bubeníka přesvědčit k hraní.
Přestože mu chybí nasazení, které mě fascinovalo před skoro sedmnácti lety, nelituji, že jsem se nenervoval u fotbalu.
Přes svůj stav, který se rozhodně nedá nazvat střízlivostí, přes košatost úderů do kláves, hraje k mému nepochopení většinu písní tak, jak je znám z desek. On snad za celý koncert nesáhl vedle. Problémy má jen s hlasem. Asi po pěti písních prohlašuje, že je fakt hotovej.
Svá játra během vystoupení "předkapely" nešetřil ani bubeník. I na něm je však vidět, že si koncert opravdu užívá.
Fotka z balkónu dokumentuje, že i na hudbu Psích vojáků se to dá na parketu pořádně rozjet. Ti, kdo chtějí pohyby držet krok s Topolovými prsty, sice vypadají jako při epileptickém záchvatu, ale jinak dobrý.
A ještě jednou bubeník David Skála.
Nejstřízlivě působil třetí člen kapely - hráč na basovou kytaru Luděk Horký. Asi proto, že na pódiu pil jen mattonku.
"Musíš mít na nějaké fotce jeho prsty," vybízela mě manželka, kterou Topol výkonem natolik uchvátil, že odmítala jít na záchod. Chtěl jsem si ho vyfotit z druhé strany od pódia, ale bylo mi řečeno, že je plachej a mohl bych ho vystrašit.
Přes pár kritických slov se mi v Mimoni opět líbilo a už teď se těším na Echt!, který v KD Ralsko vystoupí 17. prosince.