Tuto kapelu jsem poprvé viděl naživo snad před osmi lety, kdy křtila na brněnské Flédě svoje druhé album Densé ju. Byl to pro mě obrovský zážitek. Na pódiu tančilo sedmero arabských tanečnic, večer okořenila řada hostů, z nichž mi v hlavě utkvěl na trumpetu hrající Lazaro Cruz, po koncertu spustil jeden ze svých posledních setů DJ Houba z Mnichova Hradiště.
Od té doby uplynulo hodně času a Čankišou se vryli do uší celé řadě posluchačů world music. Není složité pochopit proč. Takový zvuk mnoho kapel nemá. S tak originálním spojením stylů i nástrojů přišel dosud málokdo. V hudbě Čankišou je západní melodičnost i orientální omamnost. Ke klasické basové lince se zde přidává akordeon, mandolína, saxofon, ale také didjaredoo a vzniká tak vpravdě neotřelé spojení, které navíc posouvá do další dimenze ultimativní zpěv Karla Heřmana.
Styl Čanišou si podmanil mnoho posluchačů po celém světě, což se odráží i v dosud poslední desce Lé la, která je vlastně takovým hudebním cestovatelským deníkem muzikantů, kteří se svou hudbou sjezdili kromě evropských pódií world music také festivaly v Pákistánu, Mongolsku či na ostrově Réunion v Indickém oceánu.
Zde všude byla jejich muzika přijata bez rozdílu a s radostí. O tu se Čankišou podělí s publikem v pátek v Novém Boru. Den na to se kapela představí v klubu Woko v Jablonci nad Nisou.
V recenzi časopisu Songlines je váš styl popsán fúzí žánrů jako balkán, punk, groove, afrobeat. Jak byste Váš styl charakterizovali vy sami?
No, já si myslím, že všechno je pravda. My hrajeme (většinou) tak, jak to cítíme, a popravdě řečeno je nám jedno, kam to kdo zařadí. Ale všechny ty styly hrajeme. Škatulky potřebují recenzenti, my ne.
Jak se zrodilo spojení Čankišou s festivalem Jeden svět?
Ze dvou důvodů: Díky skvělé práci naší manažerky Hanky. A zadruhé je potřeba upozorňovat na to, že se na světě dějí nepravosti a to většinou na bezmocných lidech, kteří se nemohou bránit. A je důležité, aby to neprocházelo (když nic jiného) bez povšimnutí. Rádi trochu přispějeme.
S jakým repertoárem se představíte v Novém Boru?
Hrajeme hlavně poslední desku, ale i starší věci. A vzhledem k tomu, že pracujeme na novém albu, vyzkoušíme i nějaké novinky.
Dobyli jste celou řadu významných pódií world music po celém světě. Jak se vám hrálo na jednom pódiu s Klezmatics či Cesarií Evorou?
Bylo to v loni na festivalu Svirzh na Ukrajině. Samozřejmě, že to byl nevšední zážitek. Obzvlášť Cesária Evora. S Klezmatics jsme už hráli podruhé, ale samozřejmě také to bylo vynikající!!
Je rozdíl mezi tím, jak je Vaše hudba přijímána v Evropě a mimo ni?
Naše hudba je o radosti a energii a proto mám pocit, že je naše hudba přijímána všude stejně.
Jsou v Čechách v současnosti nějaké kapely, které se Vám obzvláště líbí a inspirují Vás?
Inspirace asi ne, ale mě se líbí třeba United Flavour. Samozřejmě mimo jiné.
Co je to hlavní, co byste chtěli svou hudbou svým posluchačům sdělit?
Radost a energii.
Jazyk, ve kterém zpíváte, sami označujete za prvotní nebo sluneční jazyk, jak se jím hovoří, jak se mu dá porozumět?
Srdcem!
Jak se Vám daří skloubit Vaše civilní profese s častým cestováním za koncerty?
Naštěstí (nebo právě proto) máme všichni zaměstnání, která umožňují jezdit na koncerty, ale rozhodně už nejde jezdit 130 koncertů ročně.
Jak je to s oblibou world music v České republice? Jsme podle Vás vůči světu a jeho hudební produkci dostatečně otevření?
Já si myslím, že v Čechách jsme na tom dobře. Sice to není Francie nebo Holandsko, ale world music je tady zakořeněna celkem pevně. Ale Čechy jsou trochu „pod dekou“. Když jsme hráli loni v létě ve Varšavě, tak nám blahopřála spousta lidí k recenzi ve výše uvedeném časopise Songlines (myslím, že je to nejprestižnější časopis zabývající se world music ve Velké Británii), kde naše poslední album Lé la dostalo čtyři z pěti možných hvězdiček. U nás doma to skoro nikdo neví. Ale možná, že je to dobře.
Na jaká další světová pódia se chystáte?
Letos to vypadá hodně evropsky. Hrajeme na spoustě festivalů u nás, ale asi největší novinkou, která nás nadchla, je účast na maďarském Sziget festivalu, což je jeden z největších a zároveň nejprestižnějších festivalů v Evropě.
Kapela Čankišou za sebou má deset let existence a čtyři řadová alba? Přináší Vám tvorba a hraní stále stejnou radost?
Samozřejmě, jinak bychom to nedělali.
Jak byste popsali hudební cestu, kterou jste za deset let existence urazili?
Z Brna do Velkého Meziříčí, odtud přes celou Evropu, ostrov Réunion, Pakistán do Mongolska.