Jako mladší jsem toto místo navštěvoval často – byl jsem zde se svou první dívku na čundru, během něhož jsme přespávali v nedalekém seníku (spousta trapasoidních zážitků, které by mi editor stejně vyřadil), ve stejném seníku jsem přežil i svůj první zimní čundr. Syny jsem tam zatím nebral, protože turistické značení vedlo několik set metrů po silnici plné zákrut. Nyní je už vše jinak. Zastavíme-li před zmíněnou hospodou, objevíme na rozcestníku žlutou značku, jež nás ihned odve
Pod vrcholem se před námi vztyčí několik pískovcových bloků, na nichž kdysi stával dřevěný hrad. Jeho zbytky jsou na skále, k níž vede odbočka, ale i na skále, která je přímo proti nám. Půjdeme-li na oficiální cíl, s menšími obtížemi se vyšplháme nahoru a objevíme místnůstky vytesané do skály a několik krásně mrtvých stromů.
Na neoficiální skalisko se leze s obtížemi většími (dříve tam viselo lano). Kromě zbytků skalních místností je zde i pozůstatek komína, který jediný zbyl ze srubu, v němž v osmdesátých letech víkend co víkend přespávaly davy trampů - do okamžiku, kdy zřejmě lesníkům došla trpělivost a ze strachu před požárem srub zlikvidovali (možná to bylo úplně jinak … ale že se mi zastesklo po těch dobách).
Nejkrásnější místo Rače, jak se jmenuje celý tento skalní hřbet, objevíme, když budeme pokračovat asi sto metrů dále po žluté značce. Po schodech dojdeme k vyhlídce na údolí Liběchovky, jímž se vine “pražská” asfaltka. Pokud netrpíme závratěmi, odvážíme se až na okraj pískovcové skály, která je mnohem výše než okolní stromy, posadíme se a budeme pozorovat třeba znovu hojné krkavce či
obyčejné samce pěnkav, líné vydat se do teplých krajin.Byl-li tento výlet skutečně jen pauzou během cesty do Mělníka či Prahy, nezbývá, než se stejnou cestou zase vrátit k autu. Pokud jsme vystoupili z autobusu a nespěcháme, lze pokračovat po turistickém značení zadem do Liběchova či na druhou stranu do Dubé.
Pokud vás nezaujal dnešní tip, zkuste se podívat, kde jsme cestovali loni či předloni.