Po týdnu se vracíme do reprezentativních prostor Pražského hradu. Dne 13. března 2016 se ve Španělském sále konal u příležitosti 15. ročníku předávání Mezinárodních cen TREBBIA benefiční galavečer.
Do hradu přicházíme vchodem, který navrhl známý architekt, jehož jméno nás bude provázet celý večer. Naším úkolem je pomoci při přípravě banketu. Začínáme ve Španělském sále, zdobíme stoly, přinášíme víno, zakládáme židle, které pod názvem „Olga“ navrhl Bořek Šípek.
V Rothmayerově sále vítáme hosty welcome drinkem, podává se svěží odrůdový sekt. S naléváním skleniček pro více než 400 hostů však musíme počkat do poslední chvíle, aby bublinky nevyprchaly a nápoj zůstal správně temperovaný. Připravujeme také bílé a červené víno. Bílý ryzlink je nalitý raz dva, ale u červeného Neronetu se zapotíme. Jeho název vznikl právem z předpony „nero“ (italsky černý), jeho ďábelsky sytá barva by na sněhobílém ubrusu mohla způsobit malou katastrofu. Vše ale zvládáme, sklenice bílého a červeného vína jsou nalité a vyrovnané do geometrických útvarů.
Je 19:00 hodin a vstupují první hosté. Poznáváme Taťánu Kuchařovou, která v průběhu večera předá cenu za celoživotní dílo spisovateli Vladimíru Páralovi, Elišku Coolidge-Haškovou, bývalou ředitelku kanceláře pro styk s veřejností pěti amerických prezidentů, Chantal Poullain, Leonu Machálkovou se synem Arturem, který převezme cenu In memoriam za svého nedávno zesnulého otce architekta Bořka Šípka. Španělský sál zažije jednu z nejdojemnějších chvilek.
Slavnostní večer, při kterém se předávaly ceny a dražily obrazy, končí a hosté přicházejí na raut. Proplétáme se mezi hosty, sklízíme použitý inventář a po očku obdivujeme slavnostní toalety přítomných dam. Ačkoli to není naše zásluha, je milé, když nám odcházející hosté děkují za hezký večer. Odměnou je společná fotografie s Dagmar Patrasovou, dražitelem obrazů MUDr. Romanem Šmuclerem, moderátorem večera Marošem Kramárem nebo noblesní a milou Eliškou Coolidge-Haškovou.
Je hodina po půlnoci, vše je uklizeno a my opouštíme Šípkovým vchodem hrad, kam se určitě brzy vrátíme.
„Tento velkolepý večer nebyl jen o známých osobnostech a luxusním prostředí, byl zejména o pomoci těm, kteří ji potřebují. Pro nás, studenty, pak znamenal získávání nových dovedností, ale prověřil také týmovou spolupráci se studenty z ostatních škol, kteří se akce zúčastnili. Možnost obsluhovat na Pražském hradě se za život mockrát nenaskytne, proto jsem ráda, že jsem měla příležitost zúčastnit se. Podobné akce plánuje Euroškola také do budoucna. Máme se na co těšit!!! :)“