Využijeme služeb Českých drah, neboť železniční koleje Šluknovský výběžek protínají ve východo - západním směru hned dvakrát. To se může stát i pověstným kamenem úrazu. Když vyrazíme z České Lípy vlakem například v půl desáté, dojedeme až do Rumburka, kde musíme přestoupit. Poznat, který vlak jede do Mikulášovic jižní a který severní cestou, nemusí být zrovna snadné. Pokud se spleteme, uskutečníme prostě dnešní výlet v opačném směru.
No dobrá, jsme ve správném vlaku a zakoupili jsme si jízdenky do zastávky Šluknov - údolí, abychom nemuseli jít přes centrum obce. Pokud tento tip neoslovil masy lidí, vystoupíme zřejmě jako jediní. Nádhera, vlak zastavil v pustině, kde je jen kus betonu a turistický ukazatel se žlutou značkou. Ta nás doprovodí k již zmíněné zotavovně v Karlově Údolí. Přestože se podle průvodce rekonstruuje, nově na ní vypadá jen cedulka s názvem renomované bezpečnostní agentury. Oko potěší aspoň prostředí - rybníček a potok, do něhož se shýbají sněhem obtížené, avšak stále zelené rododendrony. V té záplavě smrků a několika jedlí působí nepatřičně, exoticky.
Po červené podél potoka a lesem U Divého muže dojdeme k Čítkovu mlýnu. Zde překonáme silnici. Podíváme-li se vlevo a nebrání-li nám v rozhledu mlha, můžeme se seznámit s dalším z našich dnešních cílů - kopcem Hrazeným, jenž je s nadmořskou výškou 608 metrů nejvyšším ve Šluknovském výběžku.
Cestou k němu projdeme Kunraticemi, na jejichž okraji je oplocené arboretum Střední lesnické školy ve Šluknově. Zaujímá prostor čtyř a půl hektaru, roste v něm 150 jehličnanů a stejný počet listnačů. Nejcennější je údajně kolekce borovic a jedlí. Pokud nám nestačí pohled zpoza plotu, musíme si objednat exkurzi přímo ve zmíněné škole.
Odbočením ze silnice začínáme vlastně stoupat na Hrazený. Přesto, když se doploužíme k rozcestí v místě zvaném Číhaná, nám k jeho zdolání zbývá ještě dost výškových metrů. Můžeme si rozmyslet, zdali chceme šetřit silami a pokračovat dále po červené hlavní trase, anebo se vydáme k vrcholu (symbol červeného trojúhelníku) a na původní trasu se vrátíme po zelené zacházce. Proti výšlapu hovoří například skutečnost, že ze samotného vrcholu není kvůli porostu téměř nic vidět. Zastánce varianty „pro“ posílí vyhlídka zvaná Volský kámen, z které přece jen něco málo vidět je, a hlavně pocit, že na nejvyšší horu, byť jen poněkud zanedbaného Šluknovska, se nestoupá tak často.
Ať tak či onak, lenoši i výškoborci se sejdou u Zeleného kříže, kde je kromě církevního symbolu a mrazem puklého buku „scestí“ červené a zelené značky. Společně půjdeme dále po červené, která nás vyvede z lesa právě nad vlakovou zastávkou v Brtníkách. Vlak nejezdí zase tak často, takže snad nepohrdneme pozváním do některého z hostinců. (vlak, pěšky cca 9 km)