Pokud vyrazíme z České Lípy či jiných obcí Českolipska autem, pojedeme až do České Kamenice, hned na kraji tohoto městečka odbočíme vpravo ve směru do Chřibské. Projedeme (po hlavní silnici) obcí Líska a vpravo zahlédneme odstavné parkoviště, které je dokonce značeno i v mapách.
Nejprve se vrátíme několik stovek metrů a u velkého bilboardu zahneme vpravo do lesa. Nikde není jiná cesta, která by nás k podobnému odbočení vybízela, a tak se nemusíme bát bloudění. Po této pěšině dorazíme k prvnímu atraktivnímu cíli - nese název Zlatý vrch.
Čedičový lom Zlatého vrchu je národní přírodní rezervací. Kdyby nebyly v učebnicích jako důkaz sloupcovité odlučnosti čediče prácheňské varhany, zřejmě by tam byly právě ty, které se během těžby zmíněného kamene objevily zde. Zážitky násobí i kamzíci, kteří si po varhanách poskakují. Jsou zvědavější než třeba srnci, proto není zase tak velkým uměním je spatřit.
Od roku 2002 je zde zastávka naučné stezky s názvem "Okolím Studence", a tak si můžeme obnovit některé školní znalosti. (Pokud by tyto krásné a praktické cedule nepřežily do vaší návštěvy, můžete si je přečíst na našich stránkách.)
Od Zlatého vrchu budeme postupovat několik dalších kilometrů po červené značce. Mineme památník bitvy z roku 1757 a jsme v sedle pod Studencem, kde je další z tabulí naučné stezky.
Výstup není náročný a je dobré si ho zpestřovat zastávkami na výběžcích, ze kterých je lepší (parádní) rozhled než ze samého vrcholu. V lese opět můžeme narazit na kamzíky či jeleny (já měl štěstí na stádo o asi čtyřiceti hlavách).
Na jedné z vyhlídek objevíme opět zastavení naučné stezky. Úplně na konci značené cesty stojí již zmíněná rozhledna. Lépe řečeno její kovová konstrukce, ale nedoporučoval bych ji slézat.
Zpět se vrátíme stejnou trasou až k památníku bitvy, u něhož odbočíme po červené vlevo. Projdeme sedlem mezi horami s názvy Javorek a Široký kopec. Jediným plánovatelným turistickým zážitkem jsou snad jen řopíky, ale jinak se to zde teď v zimě skutečně všelikerou zvěří jenom hemží.
Na silnici vyjdeme u Křížového buku. Přímo proti nám stojí budova, na níž je cedule Muzeum pohraničního opevnění. Muzeum však funguje asi stejně jako jeho předchůdci v Srbské či České Kamenici – neprůhledně.
A tak si podrbeme za ušima poníky a kozy pobíhající po zadním dvorku a po silnici (z kopce) se vrátíme k autu - asi 1,5 km.