Příběh stejný, ale osoby a obsazení jiné. Zdejší rytíř se jmenoval Kun a neměl na starosti nic jiného než pitky, hony, orgie všeho rázu a, jak říkávali komunisté, utiskování dělného lidu. Kunovi se zalíbila krásná dcera mlynářova. Asi nebyla nejstarší, protože v okamžiku, kdy se ji rytíř pokusil připravit o věnec, sledovala hmyzí rejdy v mraveništi. Stačila naštěstí včas zahlédnout násilníka, jak se k ní potichu jako k plaché srně blíží houštím, a tak se dala na útěk. Úprk skončil na okraji skály, ke které se již za chvíli vydáme i my. Tam údajně Kun vítězoslavně vykřikl: "Nyní mi tě ani ďábel nevezme!"
Mlynářova dcera si svého panenství vážila více než života, a proto, jak velí tradice, skočila ze skály dolů mezi meandry Svitávky. I dnes je v okolí říčky hezky měkoučko - bažinky, rašeliníky, plno hub. Není divu, že se jí prakticky nic nestalo. Hůře dopadl rytíř, protože jeho kůň se lekl, noha se mu šmýkla a i se svým jezdcem spadl za dívkou. Během letu si padající objekty vyměnily polohu, a tak po přistání zůstal rytíř pod koněm. Podle pověsti se do celého incidentu vložil i vyvolávaný ďábel, přičemž obtisk jeho ruky je na skále vidět doposud.
A kde Skála smrti leží? Nedaleko Kunratic, které objevíme po odbočení vpravo z hlavního tahu na Liberec, kousek za Cvikovem. Kunraticemi projedeme (ve směru na Lindavu). U osady nazývané Mlynářská díra objevíme zelené turistické značení. Zaparkujeme u kapličky a po zmíněné turistické značce a podél Svitávky se vypravíme k místu dávné tragédie.
Je to necelý kilometr a cestou se můžeme obdivovat zákrutům řeky, velkému množství skalních sklepů i prostorných umělých jeskyní vzniklých při těžbě písku pro potřeby brusíren a výrobců zrcadel. Na konci značení se před námi vztyčí patnáct metrů vysoká skála, do níž v roce 1910 místní nadšenci - učitel Karl Beckert a četník Karl Bundesmann - vytesali reliéf, jemuž dominuje vzpínající se kůň s rytířem Kunem.
Jak jsem již napsal, zelená zde končí, takže k autu či jinému dopravnímu prostředku musíme po téže trase.