Nedávno jsem ve své sérii Kam na lyže informoval o ski centru v Horním Podluží. Zvažme, jestli by nebylo zajímavé spojit sportování s prohlídkou větrného mlýna, jehož zbytky se nacházejí u rybníka s názvem Světlík.
Ponechme auto zaparkované u lyžařského areálu a vydejme se na sever. Pokud neholdujeme lyžování a už vůbec ne jízdě autem, vězme, že při cestě je železniční zastávka s názvem Horní Podluží. K ní se od sjezdovek dostaneme tak, že přejdeme hlavní silnici a mezi domky projdeme na silnici rovnoběžnou, přejdeme ji i koleje (že jsme špatně, poznáme podle cedulí s různými zákazy vstupu). Půjdeme stále rovně na sever – cesta není značena žádnou „turistickou“ barvou, ale byla zde zřízena cyklotrasa s číslem 3013.
Mineme několik domů (dva nové, jeden z nich na břehu vypuštěného rybníka). Po necelých dvou kilometrech spatříme vlevo pěknou chalupu a vedle ní stavbu s kruhovým půdorysem.
Přestože je mlýn značně poničen, je nádherný. I z fotek, jejichž tvorbě počasí v době mé návštěvy příliš nepřálo, jsou vidět zbytky pětilopatkového větrného kola.Je škoda, že jsou mezi námi vandalové a nejsou velkorysí mecenáši. Rarita zdejší krajiny by si jistě zasloužila více pozornosti.
Jak se lze dočíst na oficiálních stránkách Lužických hor (zde), mlýn byl postaven v roce 1843 a sloužil až do roku 1945, kdy byl, stejně jako celá ves s názvem Světlík, opuštěn a začal chátrat. V roce 1962 byl sice kompletně zrekonstruován, ale protože stál na odlehlém místě a nebyl využíván, jeho vnitřní zařízení brzy zničili vandalové. Dnes je v soukromých rukou a majitel zřejmě není velkorysým mecenášem.
Kousek za zmíněnou chalupou je osmnáctihektarový rybník, který pro změnu rovněž nese název Světlík. V sezoně je významným hnízdištěm vodních ptáků.
Po jeho hrázi se můžeme dát na západ a vrátit se jinou cestou, ale všude v okolí jsou pastviny všelikerého velkého zvířectva, takže to moc nedoporučuji. Mluví ze mě zkušenost.