V době čtyřicetiletého panování Marie Terezie (1740–1780) se v Evropě hodně válčilo. Hlavním důvodem byla pragmatická sankce, kterou prosadil její otec Karel VI. Ta v Habsburské monarchii měla umožnit nástupnictví jeho dcery Marie Terezie. Za jeho života ji uznala většina evropských mocností, ovšem po jeho smrti ji některé zpochybnily a rozhodly se Rakouskou monarchii napadnout. Začaly války o rakouské dědictví (1740–1763), ve kterých Marie Terezie přišla o Slezsko. Tyto války se dělí na tři fáze – na tři tzv. slezské války, přičemž poslední fáze se od roku 1780 nazývá jako válka sedmiletá (1756–1763) a byl to první světový válečný konflikt. Proti sobě stály zejména Velká Británie s Francií, které válčily o koloniální převahu, a Prusko s Rakouskem, jimž šlo o Slezsko a moc ve Svaté říši římské.
V bitvě u Hochkirchu velel pruské armádě věčný nepřítel Marie Terezie pruský král Fridrich II, rakouskou armádu vedl maršál Leopold Daun. V říjnu roku 1758 byl Fridrich II. se svojí armádou na ústupu z Moravy. Maršál Daun ji nechal volně projít, jeho vojáci měli rozkaz, nenechat se vtáhnou do bojů, ač se o to Prusové snažili. Ti se v úterý 10. října utábořili v okolí hornolužické obce Hochkirch, a zde udělal pruský král osudovou chybu: protože uvěřil liknavosti nepřátelské armády, nepostavil kolem tábora stráže. V noci ze 13. na 14. října tábor obklíčili rakouští Chorvaté a dělostřelecké baterie a v pět hodin ráno za tmy a mlhy na spící vojsko zaútočili. Spal i jejich velitel, kterého navíc bolely zuby.
Největší boje probíhaly v blízkosti kostela, kde je dodnes tzv. Krvavá ulička, ve které byli Prusové natolik natěsnáni k sobě, že ani mrtvá těla nepadala na zem a všichni stáli v přibližně patnáct centimetrů krvavém potoku. Krvavá řež trvala pět hodin, padlo při ní 9000 Prusů a 5400 Rakušanů, obec lehla popelem. Zbytek pruské armády utekl k Budyšínu, utíkal i zraněný král, který navíc přišel o koně. Byl to absolutní debakl pruské armády, který Fridrich II. nesl velmi těžce. Jeho trápení tímto ale neskončilo, tento den zemřela i jeho milovaná sestra Vilemína. Fridrich II. se psychicky zhroutil, Marie Terezie se naopak následující den večer, když se o vítězství dozvěděla, velmi radovala.
Desetitisíce raněných vojáků bylo svezeno do provizorních lazaretů na zámcích Nový Falkenburk, Lemberk, Velký Valtinov, Stráž pod Ralskem, Mimoň, jablonského špitálu a dominikánského kláštera, a dokonce do měšťanských domů v Jablonném, Mimoni či Stráži pod Ralskem. O bitvě u Hochkirchu existují záznamy v kronikách a je dochováno i několik deníků, které si psali vojáci. Zachoval se střelecký terč z roku 1758, bitva je vyobrazena na několika obrazech a grafických listech, dosud stojí pomníky a na budovách jsou pamětní desky připomínající tuto krvavou bitvu. Zatímco u nás je takřka zapomenuta, v Německu je velmi známá a stále se připomíná např. i na reklamních předmětech.
Poslední přednášku Vlastivědného spolku Českolipska před letní přestávkou připravil historik Jan Rucz.